PŘÍBĚHY VIZIONÁŘŮ
Jan Bím, průvodce osobním a duchovním rozvojem, https://www.janbim.cz/
„Vize, která mi přišla při mém Hledání vize v roce 2012:
Vše je jedním.
Vše je dokonalé přesně takové, jaké to je.
Používej srdeční mysl.
Ztiš se a naslouchej.
Buď laskavý.
Vnímej.
Věř v zázraky.
Slyš hlavně to, co je za slovy.
Jakmile za slovy uslyšíš „slova velkého ducha“ pomáhej jejímu šíření.
Buď propojovatelem.
Buď jednoduchý a autentický.
Méně mluv.
Více naslouchej.
Méně mysli.
Více se raduj.
Komunikuj jednoduše a směřuj k podstatě.
Skrze své vlastní štěstí proměňuj svět k lepšímu! „
Peter Bartal, organizátor vzdělávacích a kulturních akcí, https://peterbartal.cz/
„Na první pohled jsem se asi zas tolik nezměnila. Uvnitř jsem se ale přeskládala skoro celá. A nutno říct, že jsem mnohem šťastnější. Ale pěkně od počátku. V roce 2016 jsem žila v dlouhodobě neuspokojivém vztahu, bydlela jsem v Praze, ačkoli mě volaly hory a louky, a pracovala v práci, jejíž náplň mě sice bavila, ale neztotožňovala jsem se s filozofií firmy získat ze všeho maximum peněz za každou cenu. Bylo mi jasné, že když opustím partnera, nemám proč zůstávat ani v Praze ani v dané práci. Jenže jak začít úplně od začátku? Čeho se mám chytit? Chtěla jsem odjet na nějaký čas meditovat do Indie a shodou několika synchronicit jsem místo toho začala chodit na meditace k Honzovi Bímovi, Lucce Luňáčkové a Ivo Třískovi. Když jsem se od nich dozvěděla, že pořádají každoroční Hledání vize, věděla jsem, že to je přesně to, co jsem si slibovala od pobytu v Indii. Dvoudenní setkání se stromy, oblohou, sluncem, nocí, deštěm, duhou a sama sebou mi ukázalo mé dávno zapomenuté silné spojení s Přírodou, s Matkou Zemí. Byl to pro mě natolik hluboký zážitek, že jsem se rozhodla toto spojení oživovat a posilovat. Začala jsem se učit ze spirituality a moudrosti přírodních národů, objevila sílu živlů a rituálů. Stále je toho mnoho, co se mám učit. Ale už vím ten směr, „hvězdu“, která mi ukazuje jednotlivé krůčky, jak pokračovat. No a všechno se nějak „samo“ poskládalo i v osobním životě. Dneska jsem vdaná, mám dvě děti a žiju v domečku v Českém ráji. Organizuji semináře inspirované indiánskou spiritualitou i setkání se stařešiny z celého světa. A tak se i má práce propojila s mým koníčkem i posláním.„
Jana Hanzlová
„Vizi jsem procházel v roce 2014 a stále z ní čerpám. Týden, kdy probíhala, jsem měl možnost hluboce nahlédnout do svého nitra a skrze sebe i prostředí kolem uvidět vzkazy duše. Někdy je těžké rozklíčovat její metaforickou řeč a také překvapivé, kam mě následující roky pak život nasměroval. Třeba neustálá “chuť bubnovat,” při týdenním pobytu mimo “normální” život, mě o několik let později navedla k rozhodnutí, začít se učit na bicí soupravu. Nebo když jsem padal únavou při rozmýšlení o osobních přáních a “táhlo mě to silně k zemi.” O mnoho let později, při vyhoření, mě duše přitáhla k uspokojujícím činnostem spojených se “zemí.” Ať už je to práce v zahradnické firmě, nebo práce s hlínou (se zemí) při omítání slaměného domu. Stále mám co objevovat, zkoumat a velmi dobře vím, že mi duše přece už dávno říká, co mám dělat a vize mi umožnila to v sobě zavnímat.“
Petr A.
„Ani nevím kde se to před mnoha lety ve mě vzalo, že jsem začala chodit na poutě s Honzou Bímem. Jednoho dne, na jedné pouti mi Honza řekl, že támhle za tím kopcem děláme každý rok Hledání Vize. Tak to v roce 2019 začalo a od té doby to už jen pokračuje. Vizi vnímám jako semínko co ve mně žije. Jako bych byla takový živý inkubátor toho, co jsem si vysnila. A že jsem si toho vysnila hodně 🙂 Jsem ten typ „vizionáře“, co po Hledání Vize dál pracoval ve stejném zaměstnání, co bylo před Vizí, a pracuji v něm dodnes. Moje vize tím nezmizela, našla si svou vlastní cestu jak se skrze mě (doslova a do písmene) dostat na světlo boží, do světa. Upřímně, překážky byly a jsou, ale tak nějak jsem se v těch nejhorších chvílích pochybností měla o co opřít. O svoji Vizi. O to místo v sobě, to místo, které je větší než já sama, o to místo, které mě spojuje s tím Vyšším ve mně a mimo mě a s těmi všemi, kdo tu cestu kráčeli přede mnou.
Mým příběhem vize je Místo. To místo v lese, kde jsem strávila čas o samotě, v družné společnosti sebe sama 😉 Přesně si pamatuji jeho atmosféru a i to, jak vypadalo fyzicky, kudy foukal vítr a kde se skály tyčily vzhůru. Což jsem vlastně netušila do doby, než ke mně přišla v roce 2021 možnost koupě zahrady. Zahrady, která je zvětšeninou toho Místa na Vizi a toho místa ve mně. A tak mám zahradu, ve které můžu být, dotýkat se jí, tvořit v souladu a učit se. Moje vize žije ve mně a skrze mě se dotýká světa.„
Míša S.